Rozmanitá struktura přívětivého měřítka přirozeně podporuje život i pohyb ve veřejném prostoru. V dobrém smyslu jednoduchou osnovou se prolíná velkorysý a zároveň udržitelný systém zeleně. Osobitý charakter obytného souboru posiluje pocit bezpečí a vybízí k procházkám. Nová Blanice je dostupná a prostupná, aby dobře sloužila nejen svým obyvatelům, ale také celému Týnu nad Vltavou.

Pro návrh jsou klíčové tři místní fenomény: velkorysá ortogonální kompozice hlineckého sídliště, měkká terénní hrana včetně drobné organické zástavby oblasti Peklo a intenzivní linie silnice II/147. Dopravní tepna je moderována pravidelným rytmem štítů, přičemž kvádry domů formulují hlavní vstupy do území. Ve vazbě na Hlinky je navržen racionální, více intenzivní městský charakter, který analogicky pracuje s kompozičními prvky sídliště. Návrh zároveň posiluje a doplňuje podélné osy celého širšího území. V jižní části se struktura naopak stává nepravidelnou, zrnitější a rozmanitější. Oba systémy jsou propojeny zlomem v geometrii, který ukončuje jednu z hlavních os celé lokality a umožňuje průhled na kostelní věž z náměstíčka. Toto porušení pravidla v sobě také nese odkaz na původní zástavbu ubytovny.