Naším cílem je citlivost vůči krajině, úsporná práce s minimem nutného a stavby přirozeně souznící se svým okolím. Architektonický koncept proto spočívá v rozdělení stavebního programu do dvou objektů: jeden pro návštěvníky a druhý pro zajištění provozu. Tento přístup umožňuje minimalizaci hmot, maskování kapacit a díky tomu umocnění zážitku z cesty lesem.
Název
Návštěvnické centrum Orty
Číslo
121
Tým
David Neuhäusl, Matěj Hunal, Anna Šťastná, Eduard Kušnír
Adresa
Borek
Soutěž
2024
Výběr místa zde považujeme za klíčový. Návštěvnické centrum proto umísťujeme na mýtinu vedle hlavní cesty před sestupem k dolům. Vzdušná rovinka, světlo a trávník tvoří příjemné a přirozené zastavení těsně před cílem cesty, který zůstává skryt.
Vítající zápraží rozšiřuje vnitřní prostor a volně navazuje na mýtinu u cesty, která může sloužit pro trávení času i exteriérové expozice. Velkorysé prosklení zajišťuje kontakt s exteriérem, jednoduchá a světlá dispozice poskytuje návštěvníkům vše potřebné. Přesah střechy na zadní fasádě umožňuje kryté i skryté parkování vozidel zaměstnanců, aniž by rušilo dojem z krajiny.
Provozní budova pavlačového typu se naopak ztrácí hlouběji v lese na plácku mezi stromy, který ukončuje prudší sráz. Díky tomu svým objemem nenarušuje zážitek procházejících a zároveň poskytuje klid na práci a případně i bydlení. Okna poskytují uklidňující výhled do lesa. Práce, schůzky i odpočinek se za dobrého počasí mohou odehrávat na přilehlé mýtině, odkud je to pár kroků k dolům, anebo návštěvnickému centru s parkováním.
Stavby jsou založeny na rozdílných principech, které odpovídají jejich místu a funkci. Provozní budova se skrývá za kmeny stromů a lehce vznáší nad svahem, zatímco návštěvnické centrum se noří do terénu jako předzvěst návštěvy dolů.
Hlavním principem krajinářského návrhu je přirozenost. Cílem je nenápadná kultivace a splynutí s okolím. Zlepšujeme prostupnost území a podporujeme drobná pobytová místa doplněním lávek, schodů či posezení. Drobná zastavení, rozcestí a prvky podporují dramaturgii cesty.
Betonový sokl domu, který se zapouští do terénu, je materiálovou i principiální analogií důlního díla.
Stavební program provozní budovy je rozdělen do logických celků, které jsou dispozičně uspořádány tak, aby minimalizovaly potřebu chodeb, a tak se snížila potřeba obestavěného prostoru.
