
Budova bývalé základní školy na Sídlišti nad Lužnicí aktuálně slouží jako sídlo pro sociální služby, spolky a volnočasové kroužky. Cílem komplexní rekonstrukce je kromě posílení mixu komunitních a sociálních funkcí také vytvoření živého centra sídliště.
Název
Mezigenerační centrum Tábor
Číslo
128
Tým
David Neuhäusl, Matěj Hunal, Petr Škoula, Eduard Kušnír, Petra Pekarová
Adresa
Tábor
Užší soutěž
2025
Umístění
1. místo
Vizualizace
ZAN Studio
Osmička má sloužit všem bez rozdílu – proto její objekt otevíráme lidem i městu v mnoha rovinách. Symbolem druhého života budovy je zpřístupnění dosud uzavřeného jádra. V polootevřeném atriu vzniká přirozené těžiště i bezpečný prostor. Posilujeme přítomnost Osmičky ve městě a odstraňujeme bariéry, aby v širším měřítku působila jako intuitivní centrum sídliště a nikoli překážka. Bývalá základní škola se díky tomu definitivně adaptuje pro svůj nový, humanisticky orientovaný program.
Jednoduchá orientace ve vnitřním i vnějším prostoru je pro návrh takto komplexní veřejné instituce klíčová. Zásadním prvkem pro přehledný provoz je revize vertikálních jader a komplexní přepracování hlavního vstupu. Struktura vnitřních komunikací navazuje na systém vstupů jak stávajících, tak nově navržených. Původní příliš široké chodby jsou adaptovány na novou typologii. Přehledné a logické dispozice usnadňují provoz a synergicky se podporují se všemi ostatními aspekty návrhu. Čitelnost stavby v rámci města podtrhuje vnější obálka. Její jazyk je sjednocen a kultivován. Kompozice a skladba nového pláště vychází ze stávajících principů, které smysluplně aktualizujeme. Kombinace použitých materiálů a jejich plasticity dodává budově hloubku a současný výraz, aniž by popírala její identitu.
Pečlivě mířené stavební zásahy jsou navrženy tak, aby při minimálním rozsahu působily maximální účinek. Odstranění zablokovaného krčku mezi pavilony otevírá srdce Osmičky a v poloveřejném atriu s krytým vnějším prostorem se tak nyní prolínají nejdůležitější provozy pro veřejnost: knihovna, kavárna, foyer, spolkové místnosti a další. Jediná přístavba, minimální rozšíření směrem do atria, v kombinaci s integrací stávajícího loubí elegantně uvolňují i prosvětlují prostor hlavního vstupu a řeší přístup k tělocvičně. Terasy, respektive zápraží pro Rolničku a Cheiron fungují jako lehký doplněk budovy. Jejich principiálně odlišný charakter zdůrazňují přístupové rampy a schodiště mimo ortogonální strukturu.
Organické zapojení Osmičky do struktury města je klíčovou součástí návrhu samotné budovy. Vizuální přítomnost a dostupnost objektu podporuje krom nového propojení z hlavní ulice také zprostupnění a kultivace valu jemnými krajinářskými zásahy - prokácení drobných pobytových mýtin, vytvoření sníženého, průchozího sedla pro pěší. Doplnění cestní sítě a odstranění části oplocení zvyšuje průchodnost území a zpřístupňuje objekt a mírné zkrácení. Veřejná prostranství rámujeme do čitelné ortogonální kompozice, která v sobě materiálově propojuje cesty a čitelné předprostory původních i nově doplněných vstupů do objektu.


Symbolem druhého života budovy je zpřístupnění dosud uzavřeného jádra. V polootevřeném atriu vzniká přirozené těžiště i bezpečný prostor.





Jednoduchá orientace ve vnitřním i vnějším prostoru je pro návrh takto komplexní veřejné instituce klíčová. Zásadním prvkem pro přehledný provoz je revize vertikálních jader a komplexní přepracování hlavního vstupu.


Veřejná prostranství rámujeme do čitelné ortogonální kompozice, která v sobě materiálově propojuje cesty a čitelné předprostory původních i nově doplněných vstupů do objektu.

