Z hlediska provozu i etapizace vznikají tři nezávislé funkční celky, vzájemně propojené komunikačním uzlem foyer, které přirozeně navazují na nově vzniklá i původní veřejná prostranství.

Rozhodnutí nebourat víc, než je nezbytně nutné a navázat na stavební historii tohoto místa se všemi jeho hodnotami i překážkami, považujeme za architektonicky odvážnější, kulturně bohatší a environmentálně odpovědnější formu rozhovoru. Vrstvení architektury a nacházení synergií nového se starým umožňuje nejen hlubší pochopení místa, ale i zachování kolektivní paměti místa v obci, která již v minulosti o svou historii několikrát přišla. Základní koncept tří jasně identifikovatelných kulturních provozů, protkaný sítí veřejných prostorů, umožňuje překlenout slepé místo v urbanismu, které by kompletním odstraněním kontextu nevyhnutelně vzniklo.