
Stavba OD Vysočina způsobila ránu struktuře
i architektuře pelhřimovského centra. I přes snahu zapojit objekt do kontextu pomocí šikmých stříšek či věže existuje široká shoda, že se jedná
o nevhodný zásah, který výrazně nezapadá
do svého okolí a má neblahé dopady na veřejná prostranství. Kamufláž nefunguje.
Název
Dům městských služeb Pelhřimov
Číslo
137
Tým
David Neuhäusl, Matěj Hunal, Ivan Gogolák, Lukáš Grasse, Aleš Krajči, Alexandra Mischenko, Patrik Berinšter
Spolupráce
gogolák + grasse
Místo
Pelhřimov
Užší soutěž
2026
Proto je naopak potřeba akceptovat podstatu stavby a obrátit její slabé stránky v silné. Znovuobjevit původní urbanistické principy a díky jejich aktualizaci pevně usadit budovu na své místo tak, aby jej obohacovala.
Aby se bývalý obchoďák změnil v Dům městských služeb Pelhřimov, který se stane přívětivým, otevřeným místem pro veřejnost v tom nejlepším slova smyslu.
Podstatou řešené stavby je skeletová nosná konstrukce. Odkrýváme tuto podstatu a z přiznaných sloupů i desek včetně stávajících prolomení tvoříme novou identitu objektu. Budovu otevíráme ze všech směrů – fyzicky i vizuálně – což přináší světlo a život prolínající se z exteriéru do interiéru
a naopak.
Tato pravdivá identita vyjadřuje veřejně-komunitní poslání budovy.
Hřmotné hmoty současného domu tvoří podstatnou část jeho problému. Proto celkově zmenšujeme objem celé stavby. Odstraňujeme část hmoty podzemního parkoviště, krček na střeše a schodišťovou věž. Kromě toho ustupujeme obvodovým pláštěm až za nosnou strukturu – někde symbolicky, jinde výrazně. Namísto slepých fasád tak vzniká čitelná struktura a stínící přesahy. Subtilnost, současnost a zároveň kontextualitu návrhu podtrhuje zvolené materiálové řešení.
Považujeme za klíčové posílit přímou vazbu mezi domem a okolním veřejným prostranstvím. Odstraňujeme bariéry a slepá místa. Aktivujeme všechny hrany objektu – ať už umístěním vstupů, anebo otevřením fasády. Vzniká velkorysé loubí v přízemí a městské balkony v patře. Na významném nároží u sv. Víta navrhujeme namísto vjezdu do garáží aktivní parter s občanskou vybaveností a komunitním sálem v patře. Navazující ulice Hrnčířská je humanizována, rozšířena a zároveň zde vznikají parkovací stání. V nejužším místě navrhujeme pasáž propojující zmíněnou ulici
a plácek před hlavním vstupem.
Zásadní výhodou skeletové konstrukce je flexibilita vnitřního uspořádání,
které dále podporujeme dispozičními principy. Nájemci a funkce objektu
se mohou v čase měnit, proto je také možné jednotlivé prostory v budoucnu upravovat či propojovat bez velkých stavebních úprav. V přízemí to zajišťuje vnitřní jádro zázemí, v patře naopak struktura komunikací průběžných skrz celé patro. Na tyto principy navazuje množství nových vstupů do objektu
a vnitřní pasáž, která propojuje všechny výškové úrovně. Těžiště komunitního podlaží leží v multifunkčním sálu základní umělecké školy, který je umístěn na ose objektu a převýšen do stávají nástavby na střeše.



Považujeme za klíčové posílit přímou vazbu mezi domem
a okolním veřejným prostranstvím. Odstraňujeme bariéry
a slepá místa. Aktivujeme všechny hrany objektu –
ať už umístěním vstupů, anebo otevřením fasády.







Subtilnost, současnost a zároveň kontextualitu návrhu podtrhuje zvolené materiálové řešení.



Zásadní výhodou skeletové konstrukce je flexibilita vnitřního uspořádání, které dále podporujeme dispozičními principy.





