Kulturně-společenská vsuvka: milionová Neapol má jeden hlavní fotbalový klub, SSC Neapol. To je zásadní rozdíl oproti například Milánu, kde je fanouškovská základna rozmělněna mezi dva největší rivaly, Inter a AC. 
V Neapoli díky tomu existuje jediná, doslova celým městem sdílená hodnota, která extrémně zesiluje obecně italskou vášeň pro fotbal. Ten proto, v čele s ikonou Diegem, tvoří identitu města silněji než blízký Vesuv 
a Neapol tak paradoxně víc symbolizuje tyrkysově modrá barva fotbalových dresů než žluto-červená kombinace oficiálního znaku.

Nicméně zpět k architektuře. Bylo bez debat, že modrá musí hrát významnou roli, její užití nad míru by ale ve výsledku mohlo působit jako restaurace řecká. Vyvstala tedy klíčová otázka: která barva ideálně doplňuje baby blue barvy klubu SSC Neapol? Samozřejmě růžová.

Interiéru proto dominuje růžová podlaha, z níž vystupují dva zásadní bloky: uvítací pult u vstupu a gargantuovský degustační stůl pro 18 bytostí. Podlahu lemuje jedna řada modrého keramického obkladu, který se v patřičných místech (šatna, bar) zvedá do potřebné výšky. Materiály a barevnost zbylých prvků jsou spíše decentní, aby podtrhly výraznou barevnost a čistotu celého interiéru. Za zmínku stojí hrubá akustická omítka uzavírající prostor na stropě a umělý kámen, z něhož jsou vyrobeny desky stolů a kuchyňské i barové pulty.  

Kuchyni, která se otevírá do restaurace i do ulice, vévodí pec na pizzu a za ní drobná nika, v níž bydlí zmiňovaná Maradonova socha. Niku jsme objevili při první návštěvě a ihned nám bylo jasné, že pro tento otvor bude Diego vyřezán. Péče byla věnována formulaci velkorysého vstupního prostoru a za růžovým pultem se otevírá rozsáhlá šatna na kabáty. Dlouhý podélný průhled do hlavní místnosti uzavírá luxferová vinotéka. Členitou dispozici využíváme pro práci s různými typy sezení: kromě degustačního stolu také vysoké sezení, lavici a drobnější stoly v duchu italských bister.