
Byt bez dveří, ale zato se sklářskou dílnou
– experimentální prověření prostorového potenciálu klasického panelákového bytu, kde dochází k půdorysnému i materiálovému rozmlžení hranic a funkcí.
Název
Byt sochaře
Číslo
078
Tým
David Neuhäusl, Matěj Hunal, Pavla Daniels, Alžběta Nováková
Místo
Praha 14
Studie
2021
Realizace
2023
Užitná plocha
71 m2
Stavební firma
Borci
Copilit
Glass Lines
Fotografie
Radek Úlehla
Sochař a sklář Vladimír Bachorík ve svém bytě na pražském sídlišti vždy pracoval – proto si v rámci totální rekonstrukce přál navrhnout také sklářskou dílnu. Co si naopak nepřál, to byly dveře. Neobvyklé zadání má cenný potenciál generovat neobvyklá řešení, čehož jsme se rozhodli využít k experimentu: jaké jsou maximální možnosti klasického panelákového bytu? Jak daleko lze zajít?
Klíčovým limitem pro návrh je kromě statiky infrastruktura. Neuralgickým bodem se tak stává napojení vody a kanalizace, které definuje umístění jediného-skoro-uzavřeného prostoru. Nejvýraznější prvek proto tvoří koupelnový oblouk s toaletou a sprchou. Kvůli vedení odpadu je usazen
na decentní platformě, která jemně podtrhuje jeho prostorovou dominanci. Půdorysnou kompozici doplňují tři otevřené copilitové „hokejky“, které nenásilně vymezují šatnu, sklad a dílnu, jinými slovy kuchyni. Zbylý prostor je volně modulován mezi těmito křivkami skla
a zůstává otevřen jakékoli budoucí interpretaci.
Pracujeme s naším oblíbeným principem, kdy jednotný a jednoznačný prostor tvoří pozadí pro život (v tomto případě především tvorbu) jeho obyvatele. Pracujeme i s naším druhým oblíbeným principem, kdy odstraňujeme vše, co není nosné a co neporušuje zákon.




Naším cílem bylo využít hybridní typologii a dosáhnout co nejvyšší míry svobody, světla a velkorysosti.





Dochází k půdorysnému i materiálovému rozmlžení hranic
a funkcí: maximálně otevřený a plynoucí prostor bez dveří tak člení pouze obloukové polopříčky z copilitu. Tyto průsvitné skleněné tvárnice vysokého řádu zajišťují průnik světla. Jejich materialita a charakter samozřejmě odkazují k celoživotní práci klienta.



Obdélný půdorys „od okna k oknu“ přetíná železobetonová nosná stěna se dvěma otvory, kterou jsme (díky její výsadní pozici) jako jediný prvek očistili na její materiálovou podstatu
a učinili z ní nositelku identity místa.



Místa, kde dochází ke kontaktu s vodou, jsou definována špinavě bílou mozaikou.





